Mac OS X je vizuálně založený na oknech více, než Windows. Jak tomu rozumět? U Windows je nejběžnější pracovní formát okna takový, že zabírá celou pracovní plochu, snad kromě lišty Start na spodku stránky. Je tedy většinou viditelné jen jedno okno a jen málo utilit (jako ICQ) jde proti tomuto trendu. U Mac OS X je naopak – snad žádné okno se neotevírá přes celou pracovní plochu a snaží se zaobírat co nejmenší potřebnou velikost. Například u textového dokumentu je šířka okna rovna šířce textového dokumentu, což je rozdíl oproti Windows, kde textový dokument, pokud je užší, než okno (většinou), tak mezi oknem a dokumentem doplní šedou barvu.

Výsledek je ten, že na pracovní ploše Maca se vedle sebe okna kupí naprosto přirozeně, aniž byste je museli přeskupovat (což samozřejmě můžete v obou systémech). Svádí to k tomu mít vedle sebe vyrovnaných více oken a sledovat práci více programů, například mít otevřené okno se seznamem přátel v Instant Messaging programech a vedle toho třeba právě textový editor.

Jenže časem se může stát, že ztratíte přehled. Na rozdíl od Windows totiž dok neobsahuje přímo odkazy na otevřená okna, ale jen na programy. Pokud máte otevřených více oken prohlížeče Safari (nikoliv záložek – tabů), mohou se vám snadno okna překrývat a můžete přehlédnout, že jich máte otevřených více. Pak musíte posouvat okna myší po ploše, abyste viděli ta pod nimi, nebo musíte do menu programu a zde přepnout na jiné okno, nebo kliknout myší na ikonku v doku a vybrat jiné okno. Jenže okna máte nějak pojmenována a pokud pracujete spíše vizuálně, není to pro vás tak pohodlné.

A právě v tomhle okamžiku přichází vhod funkce Exposé. Exposé je režim zpřehlednění oken na ploše. Má tři režimy, které můžete zavolat funkčními klávesami, nebo je můžete přiřadit vícetlačítkové myši a nebo (a to je dobrá finta) můžete stanovit, že při nájezdu myši do rohu obrazovky se má spustit určitý Exposé režim.

Prvním režimem je zobrazení všech oken všech aplikací. Stiskem F9 se všechna okna jakoby stáhnou hlouběji do prostoru plochy. Zmenší se a uspořádají se tak, abyste je všechna viděli. Nyní si můžete vizuálně vybrat to, se kterým chcete pracovat a kliknout na něj myší. Okna se vrátí do původní polohy s tím, že zvolené okno je na vrchu.

Druhý režim aktivujete klávesou F10 a při něm se zobrazí všechna okna aktivní aplikace (ta, jejíž menu je v horním řádku pracovní plochy). Je to vhodné tehdy, kdy máte u nějaké aplikace otevřenou řadu samostatných oken a už v nich trochu tápete – například řada otevřených souborů Photoshopu.

Třetím režimem je zobrazení pracovní plochy. Zavoláte ho klávesou F11 a všechna okna se při něm skryjí a zobrazí pracovní plochu. To je skvělé, protože minimalizovat je jedno po druhém, abyste se dostali k ikonkám na ploše, není nic pohodlného.

V kterémkoliv okamžiku můžete myší označit a „odtrhnout“ jeden nebo několik dokumentů, souborů, složek, stále je držet myší a pomocí Exposé dostat do požadovaného okna nebo na ikonu akplikace.

Příklad: soubor který chci přesunout mám na ploše. F11, odtrhnu ho myší, držím myš, F11, F9, přesunu soubor myší na okno, kam ho chci přesunout, pustím myš.

Funguje Alt pro kopírování, Jabko+Alt pro zástupce, automatické otevírání složek podržením souboru nad jejich ikonou apod.

Chcete-li přepínat svoje okna efektním, tak trochu matrixovským způsobem, zkuste stisknout F9 a k tomu párkrát přistiskount Tabulátor. Hezké, ne?

A další, méně efektní, ale zato asi efektivnější způsob? Prostě přepínání běžících aplikaci pomoci Jablko & Tab bez Exposé.

Blíže viz stránka věnovaná Exposé